Leden 2016

Mutace korel - fotogalerie

28. ledna 2016 v 17:54 | Nikola Dorňáková |  Mutace korel













Fotogalerie - omladina 2015

27. ledna 2016 v 15:12 | Nikola Dorňáková |  Fotogalerie










Kroužkování

23. ledna 2016 v 17:34 | Nikola Dorňáková
Na téma "kroužkování papoušků", zda kroužkovat či nekroužkovat, už bylo napsána spousta článků. Já se zde nechci zabývat tím, jestli je kroužkování výhodné nebo nevýhodné, ani zde nechci svádět urputnou diskusi na témat Citesu ohledně kroužku či čipu. Zda budeme mít své jedince "označené", záleží pouze jen na nás. Řekl bych, že je to chovatelské a užitečné.

Já osobně se přikláním ke kroužkování, a to z několika důvodů:
• na kroužku je vyražen rok, pořadové číslo a příslušná země
• kroužek má pták na noze celý život, pokud se nestane nic mimořádného
• máme přehled o věku jedince a evidenci od narození; popřípadě zakoupení
• budeme mít přehled i při více obsazené voliéře a po výletu mláďat
• agenda, kterou si vedeme, bude velice přehledná i po několika letech

Pokud se rozhodneme kroužkovat, musíme si kroužky opatřit. To nám nebude činit potíže, protože je koupíme dnes již na všech burzách papoušků a taky na inzeráty ve Fauně nebo prostřednictvím internetu. Kroužky se vyrábějí od 2,2 mm až do 18,0 mm pro druhy, které uvádím v tabulce. Vlastní kroužkování provádíme raději s pomocí druhé osoby a v případě, že jsme toto ještě neprováděli, požádáme zkušeného chovatele, ať nás do začátku zasvětí.

Kroužkujeme jen mláďata mezi 6 až 12 dnem po vylíhnutí, a to podle jednotlivých druhů. Tuto dobu nesmíme zameškat, později bychom kroužek nenatáhli. Velikost kroužku, jeho vnitřní průměr, volíme tak, aby na noze dospělého papouška nebyl příliš volný (nebezpečí zachycení se o pletivo...) a nebo naopak velmi těsný (vznik otoků nohy), ale aby se nedal ani sundat. Používají se i kroužky dělené, kterými se kroužkují starší a problémoví jedinci nebo pro označení v rámci Citesu (u těchto se neuvádí rok, ten je na registračním listu). Na tyto potřebujeme speciální kleště pro sevření a hlavně pomocníka a zkušenost.

Vlastní kroužkování provádíme takto: Kroužek bez zbytečného násilí a z citem převlékneme přes narovnané tři nejdelší prsty a pak opatrně přes nejkratší prst, který směřoval ke kloubu nohy. Můžeme si pomoci tak, že prsty potřeme třeba jedlým olejem aby kroužek nešel ztuha. Následně 2 až 3 dny kontrolujeme, zda náhodou kroužek nespadl, není řečeno, že zvolený průměr bude hned ideální a taky samice se může pokusit jej mláděti sundat.


Uvedený obrázek názorně ukazuje postup při kroužkování.
Velikost kroužku v mm pro jednotlivé druhy



3,8 - 4,0 mm
Neofémy, agapornis (cana, hnědohlavý, růžohlavý), papoušíčkové,

4,0 - 4,2 mm
Andulka, aymara šedoprsý, aymara citrónový
4,5 Andulka výstavní, aymara pruhovaný, agapornis (fišeri, růžohrdlý, škraboškový), papoušek (zpěvavý, mnohobarvý, rudobřichý), lori ozdobný, kakariky (žlutočelý, červenočelý)

5,0
Rozela (černohlavá, žlutolící), aratinga (zlatočelý, kaktusový, oranžovočelý), tirika rudokřídlý, pyrura (hnědouchý, zelenolící)
5,5
Korela chocholatá, rozela (pestrá, žlutohlavá), alexandr (rudohlavý, černohlavý, dlouhoocasý), papoušek alexandřin, pyrura černohlavý

6,0
Rozela (penant, slámožlutá, žlutobřichá, adelaidská), aratinga kubánský, nandej černohlavý, mníšek, barnard (límcový, klonkurský), pyrura modrobradý

6,5
Papoušek (červenokřídlý, nádherný, kouřový), aratinga (jendaj, zlatý), barnard (límc.větší,zel.červenočelý), alexandr růžový vousatý, lori (mnohobarvý, zelenopáskový, modrobřichý)

7,0
papoušek (patagónský, červenobřichý, žlutotemenný), alexandr malý, amazónci

7,5
papoušek (královský, senegalský), alexandr velký, ara (žlutokrký,červenoramenný), lori (tříbarvý, žlutohřbetý), amazoňan běločelý a malé druhy amazoňanů
8,5
amazoňan vějířový a kubánský

9,5
amazoňan - modročelý, oranžovokřídlý, žako liberijský, kakadu - růžový, gofin, naholící, alexandr čínský, vaza malý

11,0
žako šedý, amazoňan - žlutohlavý, pomoučený, kakadu inka, ara vojenský, eklektusové

12,0
kakadu - bílý, žlutočečelatý, ara arakanga, amazoňan červenokrký a větší amazoňané

14,0
kakadu molucký, ara ararauna, ara zelený

16,0
ara zelenokřídlý

18,0
ara hyacintový

Mutace korel

23. ledna 2016 v 10:39 | Nikola Dorňáková |  Mutace korel

Albino bílá s červenýma očima

Tato korela má oslabenou odolnost proti nákazám, slabší zrak a hůře snáší sluneční záření. Může se stát, že je neplodná.
Poprvé albinotickou formu odchoval američan Barsing v roce 1958. Dnes je bílá korela naprosto běžná. Cena je buď stejná, nebo nepatrně vyšší.
Zbarvení je bílé, často se smetanovým, nebo žlutým nádechem. Líce jsou sytě oranžové. Chocholka je žlutá. Samice mají žluté mramorování na podocasních pérech.
Albinotické zbarvení je vázáno na pohlaví samčí, na chromozom X.

Lutino, žlutá s červenýma očima

Zatím se nepodařilo vytvořit chovný kmen. Však již v roce 1975 se objevilo několik korel, které by se do této skupiny daly zařadit. Předpokládá se, že žluté korely se dají získat šlechtěním skořicové mutace.

Bílé s černýma očima

Zbarveny jsou smetanově. Hlava je sytě žlutá. Samice má žlutě mramorovaná podocasní péra. Oranžové skvrny na lících jsou stejně syté jak u samce tak u samice. Bílé korely jsou nejvhodnější pro šlechtění dalších barevných mutací. Zbarvení je recesivní.

Světle šedá

Základní zbarvení je jako u původní formy, avšak mnohem světlejšího až popelavého odstínu. U nás se pravděpodobně nechovají, snad jen pár vzácných kusů. Byly vyšlechtěny z bílých černookých.

Skořicová

Zbarvení je původně šedohnědě-skořicové, dnes má však všechny intenzity skořicové. Skořicové zbarvení je recesivní.
1,0 - sameček
0,1 - samička

Isabelová

Zbarvení je světle krémové. Má několik forem. Zbarvení je recesivní.

Straky

Řadí se k nim všechny korely, u nichž se vyskytne strakatost, což jsou bílé skvrny na normálně zbarvené korele. Samec i samice jsou zbarveni stejně, rozeznají se jen podle zpěvu. Strakatost je recesivní.

Bělokřídlá

Má základní světle šedé zbarvení, pouze letky křídel jsou bílé.

Černokřídlá

Základní zbarvení je světle šedé. Křídlo má pouze bílý lem. Ptáci obou pohlaví jsou stejně zbarveni.

Bělohlavá

Korela je zbarvena šedě, ale hlava je čistě bílá včetně chocholky a lící. Pohlaví je těžko rozlišitelné.




Roky a Ginger

22. ledna 2016 v 17:50 | Nikola Dorňáková |  Roky a Ginger


Bidla pro papoušky

22. ledna 2016 v 17:41 | Nikola Dorňáková |  Bidla
Důležité je mít správnou velikost bidla pro papoušky. Důležité je aby papoušek bidlo neobepnul, protože by si tak nebrousil drápky a určitě by se mu moc pohodlně nesedělo. Mohl by mít o otlaky kvůli tenkému bidlu. Nejlepší jsou samozřejmě bidla přírodní ze stromu - větve z ovocných stromů

Čím širší bidlo tím líp pro papouška.


NEVHODNÉ BIDLO!!!!!!!


Vhodné bydlení pro papouška

22. ledna 2016 v 17:29 | Nikola Dorňáková |  Klece
Důležitá je jak vhodná strava tak i správné bydlení :-)
Pro své zvířátka by jsme vždy měli dělat první poslední a hlavně jim zajistit prvotřídní péči a lásku.
Bydlení je další kapitola.

Na otázku: Jaká je vhodná klec pro korelku? Odpověď je snadná - co největší. Aby tam roztáhla křídla a měla možnost se protáhnou, když nebude puštěná. Samozřejmostí je hodně volnosti pro papouška. Pokud máme dvě korelky musím uzpůsobit klec dvou korelkám.

Útočištěm korely v bytě je klec. Musí být jednoduchá, prostorná, praktická, snadno umyvatelná a vhodně umístěná. Pro korelu, kterou si chceme ochočit si spíše vybereme klec menší, ve které rychleji zkrotne a je přítulnější. Vyhovující rozměry jsou : základna š50x h50 cm, výška v65 cm. Klec by měla být z pevného, nejlépe kovového materiálu. Dno má být výsuvné a snadno omyvatelné. Z důvodů znečišťování okolí klece, což je v bytě velmi nepraktické, by měla být klec vybavena do výše 15 cm ode dna krycí plochou.
Nejvhodnější bidýlka jsou z tvrdého dřeva o průměru 1 - 2 cm, nebo větve nejedovatých stromů a keřů, jako je topol, bříza, líska, ovocné stromy a jiné.
Klec by měla být umístěna na světlém vzdušném místě, kde ale nehrozí průvan. Korela se musí v kleci cítit bezpečně. Někdy se uvádí, že je lepší klec pověsit ve výši hlavy, to je asi 170 cm od podlahy, právě kvůli pocitu bezpečí, který mají ptáci ve výšce.
Další vybavení klece, které však nesmí chybět je miska na krmení a na vodu.
Miska na krmivo by měla být hluboká, nejsou vhodné plytké, protože korela se v nich zobákem přehrabuje a tím dochází k zbytečným ztrátám i neskrmené potravy. Na vodu se dnes již častěji používají automatické napáječky, které se umísťují přímo k bidélku. Nevýhodou je, že se často zapomíná na výměnu vody. Každý den by měla mít korela čerstvou vodu.

NEVHODNÁ KLEC!!!!!!!


Vhodná podestýlka

22. ledna 2016 v 16:50 | Nikola Dorňáková |  Podestýlka
Zde vkládám různé tipy podestýlek, které je možné dát na dně klece nebo do budky při hnízdění :-)



Přirozený odchov korelátek

20. ledna 2016 v 16:46 | Nikola Dorňáková |  Přirozený odchov korelátek
Nejdřív než začneme chovat mladé korelky musíme o chovu znát pár základních informací.


Sestavení vhodného páru

Korela sama o sobě není moc náročné zvířátko, ale potřebujeme o ní vědět několik informací a to proto, abychom jí mohli zajistit šťastný a dlouhý život. Jak je již psáno v hodně publikacích korela je jedna z nejvíce chovaných papoušků na světě. Je to proto, že její chov není nijak náročný. Samozřejmostí je zajištění plnohodnotné péče, stravy a bydlení.

Korely se dle mě párují velice snadno, ale i tady může být kámen úrazu. Korely na sebe mohou útočit. Jeden z páru má chuť se pářit a druhý nikoliv. Je proto důležité, abychom s odchovem mladých korelátek začali až je korela plně vyspěl, tzn min v 1 roce. Dřív se to nedoporučuje a není to ani vhodné z důvodu nevyspělosti jedince.
Základem proto, aby byly mladé korelky je věk rodičů, takže jak jsem již zmínila výše je to 1 rok. Samozřejmě, že to není vše. Naprostá priorita se musí věnovat zdraví korely. Korela musí být zdravá, mít dostatek vitamínů a samozřejmě být v celkově dobré kondici.(zdravé peří a trus, žádné dědičné choroby atp.). Ještě jedna důležitá poznámka: Jakmile si domů přineseme nového jedince na dopárování korelky je nutná min 1 měsíční karanténa. Je to z důvodu přenosu různých nemocí, které si nová korela může sebou donést a nakazit tak vaši ,,domácí" korelu.

Budka

Jakmile sestavíme vhodný pár, můžeme začít vyrábět budku. Korely nejsou nijak náročné, takže zahnízdí v podstatě v čemkoliv. Abychom jim, ale odchov usnadnili, postavíme jim budku. Materiál může být jakýkoliv (samozřejmě dřevěný). Vršek budky by měl být otvíratelný z důvodu kontroly rodičů a mladých korelátek. Min vletový otvor 7 cm. Na dně budky by měl být důlek. Když není důlek, poslouží i krabička, ve které budou vajíčka taky držet. Na dno dáme krabičku a zasypeme pilinami. Je nutná dostatečná vrstva podestýlky. Při nedostatečné vrstvě hrozí rozjetí nožek u mladých korelátek. Budka může být buď na šířku nebo na výšku. Záleží jak máte udělanou klec či voliéru.





Dovnitř budky můžete dát malé stupátko, aby mladé korelky mohli lépe vylézat do otvoru.



Budku umístíme na vhodné místo do klece. Když korely chováme v bytě tak může být budka z venku klece. Pokud je chováme ve venkovní voliéře, je nutné dát budku dovnitř, aby nám korely neuletěli.



Páření

Když dáme korelám k dispozici budku, jako první ji začne prozkoumávat samec a začne na budce dělat různé úpravy. Ožďibování vchodu, rozhrabávání pilin a podobně. Poté vejde do budky samice a budku taktéž upravuje k obrazu svému. Hodně pomůže, pokud korelám během páření podáváme vařené vajíčko. Tím podpoříme jejich chuť na páření. Musíme mít ovšem na paměti, že jakmile samička naklade vajíčka do budky a sedí na nich, nesmíme již vajíčka podávat. Mohlo by to vést k dalšímu páření a sameček by mohl vajíčka rozbít, protože by chtěl mít další novou snůšku. Vaječnou míchanici podáváme opět, když se vylíhnou malé korelátka. Páření se několikrát opakuje. Může až 2x denně. Obvykle do 14 dnů čekejte první vajíčko. Samička snáší obden. Snůška může činit až 8 vajíček. Musíme ovšem počítat, že první vajíčko nemusí být vždy oplodněné. Vajíčko můžeme po 10 dnech prosvítit baterkou a zjistit tak zdali je vajíčko oplodněné. Inkubace trvá obvykle za 19-21 dní. Záleží v jaké teplotě se nachází budka s korelkami. Obvykle v teplejší místnosti se klubou dříve. Samička zasedá na vajíčka od třetího vajíčka, nemusí to být pravidlo.


Oplodněné vajíčko poznáte tak, že když ho prosvítíte tak budou vidět červené žilky. Vajíčko je křídově bílé.


Neoplodněné vajíčko poznáte tak, že je mírně nažloutlé a když ho prosvítíte tak je prázdné. Žilky vidět nejsou. Takové vajíčko ovšem nechte v hnízdě a odstraňte ho až po vylíhnutí všechny mladých korelátek.
Není pravda, že pokud nedáte budku tak se korely nebudou pářit a nebudou snášet vajíčka. Korela může začít snášet na dně klece. Proto je lepší budku vyrobit (případně koupit) a pro klid korel i váš je nechat zahnízdit v budce. Mohou si taky najít místečko v bytě. Kout, krabici, kde mohou taktéž zahnízdit. Znám případ, když korelí pár zahnízdil v krabici nebo ve škrabadlu pro kočky. Jakmile samička začne více navštěvovat budku, neměli bychom ji rušit. Obhlíží si tzn. terén a bude chystat hnízdit. Nakukováním do budky, by jsme ji zbytečně rušili. Pokud ani do 14 dnů korela nesnese vajíčko tak se nic neděje. Páření nebylo úspěšné a korely ho mohou opakovat. Pokud se i nadále nedaří, může být chyba jak na straně samičky tak samečka. Mohou být mladí a nezkušení a páření neproběhlo, jak by mělo.
Obvykle od třetího sneseného vajíčka samička napevno zasedne a v tuto dobu bychom ji neměli v žádném případě rušit. Korely mají jednu úžasnou vlastnost (stejně tak kakaduové) a to, že v období sezení na vejcích se rodiče střídají. Samička sedí přes noc a sameček přes den. Navzájem si tak odpočinou a mohou se najíst a vykonat potřebu. Sameček může i samičku krmit. Samozřejmostí je, že korely do budky nevykonají potřebu, takže se pak neděste neobvykle velkému trusu. Až malé korelátka budku znečišťují svým trusem.



Krmení


Jakmile se korelátka narodí je potřeba rodičům podávat vaječnou míchanici. Tak se skládá z vařených vajec, jablíčka (mrkve) a strouhanky. Všechno nadrobno nastrouháme a smícháme. Směs musí být sypká. Nikoli vlhká a rozmáčená. Strouhanka musí být domácí (kupovaná obsahuje sůl) a pokud jsou i vajíčka domácí tím lépe. Do směsi přisypeme vitamíny, které rodiče předají svým mláďatům. Je to na dobrý růst kostry, peří a další důležité látky.


Takto připravená směs je rozhodně nejlepší způsob jak zajistit mladým korelátkům správný vývoj. Jediná nevýhoda je, že se připravená směs rychle kazí a to zvlášť ve velkých vedrech. Proto je nutné připravit směs a jakmile už rodiče nejí tak směs vyhodit. V teple s ní můžou vytvořit bakterie, které jsou nebezpečné. Můžete také směs koupit hotovou. Moje zkušenost je ale taková, že ji korely příliš nelahodí a dávají přednost směsi domácí. Její výhoda je, že vydrží déle a rychle se nekazí.

Rodiče se obvykle o své potomky poctivě starají. Můžou nastat i komplikace.
Rodiče mladé korelátka škubou - v takovém případě je lepší mladé korelátka od rodičů oddělit a dávat je pouze na krmení, případně ručně dokrmovat dokrmovací směsí, která se dá běžné koupit. Takové mladé korelátka, které pak vyrostou se NEHODÍ NA CHOV. Škubání peří je dědičné a pokud je rodiče škubou příliš moc tak předají svým potomkům a ti to budou dělat svým potomkům.
Rodiče se nestarají - v takovémto případě je nutné mladé korely ručně dokrmit.
Korelátka umírají v prvních dnech - buď mají slabou imunitu nebo se narodily a jsou příliš slabé, aby přežily



Mladé korelátka rostou jako z vody a rodiče je poctivě krmí a začínají jim rašit pouzdříčka, ze kterých jim vyrostou peříčka. Po cca 7 dnech už korelky mají rozlepené oči a vidí. Pokud nahlídneme do budky tak se obvykle projevují syčením a křičením, protože hledají rodiče, aby se pod nimi mohli schovat. Samozřejmostí je neustále připravování čerstvé vaječné směsi, aby rodiče mohli krmit mladé potomky. V 10 dnech můžeme korelku okroužkovat. Můžeme samozřejmě i dřív a dávat pozor aby kroužek korelce nesklouzl. Později to již není možné. Kroužek není povinný, je to spíš orientační pro budoucího majitele. Je tam hlavně rok narození. Velikost kroužku na korelu je 5,5mm.




Normální je i to, že si rodiče namočí bříška a jsou rovnou do budky. Chladí tak mladé a dodávají vlhkost do budky. Po nějaké době už oba rodiče vylétávají z budky a nechávají mladé více samotné. V té době je můžeme více kontrolovat, ale nic se nemá přehánět.

Podestýlka

Podestýlku musíme měnit, protože ji mladé korelátka zaneřádí a v horkých dnech by se mohli přemnožit bakterie. Proto hygiena je velmi důležitá. Celou podestýlku vyměňte za novou a vymyjte ji od trusu. Jako nejlepší podestýlka se odsvědčily piliny nebo podestýlka z konopného semínka. Za nevhodnou se považuje seno.


Korelky si během čištění dejte do misky s vyšším okrajem, aby z misky nevypadly.



Zhruba v jednom měsíci korelky postupně opouštějí budku. Můžou být z počátku vyděšené a plaché což je normální. Nové prostředí a proto můžou sedět na dně klece. Můžou začít šplhat na nejbližší bidlo. Některé korelky se dokonce do budky vracejí. To je v pořádku. Ovšem nesmí mít rodiče již další snůšku. Většinou když jsou korelky ještě v hnízdě, může probíhat další páření a samička může naklást další vajíčka. O současné korelky se samozřejmě starají. Proto je dobré dát po nějaké době korelky zvlášť do jiné klece, aby rodičům nenarušovali novou snůšku.



Postupem času opustí budku všechny mláďátka a samička již sedí na nových vajíčkách. Sameček se stará o mláďátka a ještě asi 3 týdny je krmí. Samozřejmě se se samičkou střídá na sezení na vajíčkách a v případě, že sedí sameček tak krmí samička. V téhle chvíli ještě podáváme vaječnou míchanici. Korelátka rostou jako z vody a objevují svět kolem sebe. Můžou být na dně klece a snaží se šplhat. Když žebrají vydávají takový chrčivý zvuk, při které kývají hlavou nahoru a dolů. Rodiče je pak krmí rovnou do zobáčku natráveným vajíčkem či zrním. Postupně jím ubíráme vaječnou směs, aby rodiče nerozbili vajíčka, na kterých aktuálně sedí. Jsou již první pokusy mladých korel jíst zrní.



Korelátka se dají uchopit a pochovat. Neudrží ještě úplně postoj, ale všechno časem dopilují.




V 8 týdnech by již mělo být korelátko plně samostatné. Mělo by samo jíst, pít a létat bez problému. Vše ho naučí rodiče.
Když se mladé korelky učí létat samozřejmě všude padají, takže pozor bychom měli dát na okna, do kterých mohou narazit, dále pak pozor na skříně, za které by mohli zapadnout. O kuchyni snad ani nemluvně. Bacha na sporák, horkou vodu a pozor na to, abychom nepřiskřípli nožku do dveří. Nezapomínejte na to, že korelky (papoušci) sedají na nejvyšší místo.
Při správné péči, stravě a dodržování přísné hygieny by měl odchov probíhat bez komplikací a vyrostou vám krásné zdravé korelky, které si ponesou dobrý grif od rodičů a to, že budou schopné se postarat o své potomky v budoucnu.